Vyvolávaný porod 42+2, Eliška a její předvánoční nadílka

 

Rodila jsem 19.12.2019 ve FNKV, 42+2tt, prvorodicka.

Do poradny jsem presla od gynekologa ve 37. tydnu a az do terminu (4.12.) jsem chodila cca jednou za mesic, pozdeji jednou tydne, na kontroly s monitorem, nekdy i VV a UTZ.

Cca na druhe kontrole jsem prinesla svoje drive vyslovene prani, abych je o obsahu informovala predem a taky abych dostala podpis lekare, ktery zakon k platnosti DVP vyzaduje. Na dalsi kontrole mi ho lekarka vratila proskrtany a nechala zavolat do ambulance primare, ze pry „si o tom se mnou chce promluvit“. Byl to on, kdo mi DVP proskrtal v nekterych vecech, ze „se u nich takto nedelaji“, „ohrozuju takovym pranim sebe i dite“, „toto vubec nelze provest“ (vysetreni neonatologem primo na me hrudi pri bondingu napr.).

Neco jsem naznala pravoplatne a vzala zpet, jindy jsem rekla, ze to jeste zvazim. Podpis mi ale dali. Po TP jsem mela chodit do poradny kazde tri dny, zejm. na monitor. Skoro pokazde se jim nezdal. Chybely pry nejake vyznamnejsi aktivity plodu, cara grafu byla vicemene rovna.

Opakovala jsem, ze taky aktivitu necitim, plod totiz byva aktivni hlavne pred spanim a v noci a poradny dopoledne zrejme prospi.

Nebrali to vazne a zvali me i dvakrat denne na premereni nebo i o vikendu. Dochazela jsem pro klid manzela, ktery na tom trval, sama bych se na ne vykaslala.

Ke konci, kdyz jsem byvala na monitorech i sama (misto s dalsi tehotnou), jsem falsovala monitory rychlymi drepy, abych plod trochu povzbudila, oni byli spokojeni a dali mi pokoj.

Od 41. tydne jsem se snazila vyvolat porod sama vinem, teplyma vanama, milionama prochazek (bydlime 40minut chuze od porodnice, 5minut autem, vzdycky jsem chodila do poradny pesky), sexem, vaginalni naparkou, malinikem, stimulaci bradacek, you name it…

Nic nepomahalo.

Zacali me teda objednavat na vyvolani. Bez konzultace, jen oznamili datum.

Pokazde jsem rekla, ze nenastoupim, ze jeste davam synovi cas. V duchu jsem si davala maly deadliny, kdy by uz mohl jit. TP podle posledni MS byl 4.12., na Mikulase nesel, na pekne datum 12.12. taky ne, patek 13.12. nic, pak byl uplnek, prvni snih, nic… Uz mi dochazely vymluvy manzelovi, na co porad cekame.

Byl sice ve vetsine veci za jedno se mnou, ale psychologicky natlak doktoru, ze se snazim zrejme syna zabit takovym prenasenim, na nej fungoval skvele. Porad jsem odmitala nastoupit a misto toho jen dochazela na poradny. Uz me pak nevysetrovali ani radovi lekari, ale jen primar nebo vedouci porodnich salu. Trvala jsem na zhodnoceni prutoku, ktere vzdy byly ok. Ozvy se jim porad nezdaly a pridali argument, ze mam i malo vody najednou.

Ve 42+1 jsem se nechala zlomit manzelem a po dopoledni poradne porad bez jakehokoli naznaku bliziciho se porodu jsem sla na prijem.

Po prijmu rano (cca v 11) rikali, ze maji porad strach s temi ozvy a co by udelala se srdecni aktivitou miminka tableta, tak se rozhodli mi zavest „balonek“ (foley se tomu, myslim rika), coz je katetr (visi teda ven snurka jako u tamponu), kterou napoustej do hlavy toho balonku tekutinou. Ten se roztahne a mel by postupne uvolnit cesty a cipek. Jednou jeste tekutinu doplnovali, aby se zvetsil vic. Nakonec jsem ho ale mela cca od 13h do druhyho dne do rana a nic.

Tak mi v 8 rano 20.12. zavedli tabletu, po obede se rozjely kontrakce, od dvou hodin jsem sla na porodni box. Nemam srovnani s prirozenym porodem, tak neznam normalni intenzitu, ale nastup od zadnych po tyhlety moje kontrakce byl neskutecny. Strasne silny.

Odmitla jsem pripravu na porod (klystyr a tak), tak me nechali s manzelem (dorazil na obed po vyspani doma, ze tam se mnou bude zbytek dne, takze tam byl uplne od zacatku) celou dobu. Uprimne me dost prekvapilo, ze jsme byli vetsinu casu sami, sem tam dosla PA nas zkontrolovat, lekar malokdy.

Po prvnich kontrakcich a prvnim presunu na ten box mi manualne praskli vodu. Se souhlasem. Pry to urychli porod. Ja blba.

Nesnasela jsem VV, vybrali si na to vzdycky kontrakci, pry to jinak neslo (dneska bych to vysetreni odmitla uplne, poucena). Celou dobu jsem mela na brise ty pasy na ozvy, pry kvuli te divne srdecni aktivite plodu. Sundavali mi je jen, kdyz jsem chtela na zachod nebo do sprchy. Nevim, jestli to bylo intenzitou tech kontrakci, ale neslo mi zaujmout jinou polohu nez na zadech na koze, i kdyz jsem moc chtela a i kdyz mi to nabizeli.

V DVP jsem mela, ze nechci preventivne oxytocin ani epidural, ze se rozhodnu operativne. Tak jsem pozadala o epidural (probrecela se k nemu), to trvalo podle me celou vecnost, nez prisel anesteziolog. Kazdopadne se mu to trikrat nepovedlo pichnout a ten finalni vpich, po kterym to balil, ze dobry uz, nezabral. Myslim, ze to bylo skoliózou…

Pozadala jsem teda o nejaky dalsi tlumeni bolesti, a to kapackou. Tu mi zase nedokazali napichnout, pry mi praskaly zily.

Celej pobyt na sestinedeli se mi pak lecily modriny od tech marnych vpichu 🤦 Ani to nedelalo vubec zadnou zmenu, tak jsem dostala rajsky plyn (takova kyslikova maska, kterou si prikladas pri kontrakci a profunis ji dovnitr celou dobu). Vetsinu tlaceni jsem mela na koze na boku, az na finale jsem se mela pretocit na zada.

Ke konci zacalo dovnitr chodit hodne lidi a vsichni panikarili, ze klesaji hrozne rychle ozvy. Slysela jsem nekde z dalky, ze se to musi honem urychlit. Potom jsem slysela smiknuti. Na dalsi zatlaceni byl venku, bezvladny.

Honem ho nesli na to vyhrivany luzko, metr ode me, aby ho prosetrili. Resuscitace nebyla nutna, nejakou stimulaci se probral a apgar byl nakonec 8-10-10. 4000g, merit jsem nechtela hned, domerilo se druhy den – 50cm.

Narodil se ve 20.29, cca 6 hodin po prasknuti vody.

Pak mi ho prilozili na hrudnik, ale cca po 5min ho odnesli, ze divne dycha a vezmou si ho na pozorovani na novorozenecky. Manzel tam pak sel s nima, koukal, jak ho zabalili a udelal par fotek, nez za mnou prisel.

Pak jsem misto bondingu koukala dve hodiny do stropu, mezitim probehl porod placenty a siti. To bylo potreba ve trech vrstvach, pomerne rozsahly 😔 Po osprchovani jsem cca v 11 vecer odchazela na sestinedeli a cestou jsem pozadala o vyzvednuti syna, ze uz tu noc stravi se mnou. Nelibilo se jim to moc, ale ja si na tom trvala. Po prichodu na pokoj mi sestra z novorozeneckyho ukazala prilozeni.

Prisal se hned, v poloze na boku. Dalsi dny uz se mi to nedarilo, chodila jsem na novorozenecke co chvili prosit znovu o ukazku a pomoc. Vsede mi kojit neslo kvuli poraneni (nafukovaci kruh na sezeni se v prosinci shanel hodne spatne) a vleze to neslo synovi (mimochodem ani dodnes, ma rok).

Druhy den rano prisla dalsi pani s druhorozenou dcerou. To byla uleva. Pomohla mi s prvním koupanim (meukazali mi to, ani prebaleni), pohlidala, kdyz jsem sla do sprchy, pochovala, kdyz mi ho neslo uklidnit. Dobre se s ni povidalo a bylo to hrozne super nebyt tam sama. 24.12. rano jsme mely obe dostat zpravu, jestli nas pustej. Mne se ale vecer predtim rozjel zanet z toho siti. Dostala jsem ATB kapackou trikrat denne a pustili me (po presiti sesty den, to bylo malem horsi nez porod) az 27.12. dopoledne, tyden po porodu. Vybrecela jsem tam za ten cely pobyt more. Ze zoufalych pokusu o kojeni, z nutnosti mu davat prikrmy, kdyz mu klesla vaha z porodni o 20 %, z nemoznosti se za cely pobyt posadit, z unavy, ze zmarenych Vanoc, porad neco…

Podle me ze me museli byt vsichni na hlavu uz 😔

Nevzpominam na to rada.

MOZNA, ze bez indukce by byl hladsi prubeh porodu.

MOZNA, ze bych dokazala rodit v jiny poloze, nebyl by takovy tlak na bedra a kostrc, nebyl by potreba nastrih a vakuumextraktor (ten jsem zapomnela zminit asi, nectu to po sobe, pardon). MOZNA, ze tim padem by se nemelo co zanitit a sli bychom domu po 3 dnech… Nevim 😔

Dlouho jsem si ale vycitala, ze jsem chlapecka zklamala, kdyz jsem ho nutila ven nasilim a neverila mu dostatecne, ze to zvladne sam.

Odchazeli jsme s kloboucky, ale bez prikrmu, ten byl asi na tri dny, nez se mi rozjelo mliko. Ani tehdy se ale syn nechtel moc kojit, z pujcene odsavacky jsem mu sve odsate mleko podavala pres malicek strikackou. Doma jsem si pozvala trikrat LP a nakonec jsme si na kojeni prisli. Do 8. mesice jsem kojila vylucne, dneska na pozadani priblizne 5x denne a v noci malem nonstop. Spime odjakziva spolu.

Se mnou to bylo horsi. Po propusteni v patek 27.12.2019 jsem sla v pondeli 30.12. na kontrolu, pak jeste nekolikrat behem ledna. Potom jsem mela jit tri mesice po porodu, ale tehdy uderila prvni vlna korony a sla jsem opet v kvetnu. Vysetrujici lekarka mi predepsala zadanku na urogynekologicke fyzioterapie, ktere jsem dochodila na podzim. Pristi tyden se jdu opet ukazat do FNKV k teze lekarce.
Rok po porodu mam porad bolest v te hyzdi, kudy vedl nastrih, kdyz dosednu na zidli. Ochable svalstvo panevniho dna jsem se pokusila dat na tech rehabilitacich do kupy, ale poranena strana bude potrebovat spis letitou nez mesicni peci. Styk nebo jina aktivita pochvy je prilis bolestiva (omlouvam se v duchu manzelovi, za posledni rok mel fakt zalostne sexu), jizva na zatlaceni taky, o pretrvavajicich poporodnich hemeroidech ani nemluvit…
Eliško🙏 děkuji, že jsi mi věnovala tvou energii. Udělala bys tentokrát něco jinak?
Urcite spoustu veci. Vic bych si stala za svymi pranimi a hlavne bych nedopustila zadne odlouceni, ani na ta bagatelni vysetreni jako ultrazvuk sluchu. Jsem pravnik, mela jsem rozsahle povedomi o pravech svych i ditete. V praxi to ale dopadlo jinak, vedi, ze hormonalne labilni zena kyvne na vse. Znovu bych jednak zvazila domaci porod a pokud by to melo byt v nemocnici, tak rozhodne v jine.
A máš pocit, že to, čím sis prosla v tobě zanechalo nějaké trauma, bolest…
Psychologicke nasledky, aby se daly kvalifikovat jako trauma nebo neco velmi poskozujiciho zrejme ne… Mam na to ale spatne vzpominky, plne vycitek.
V nemocnici syn porad plakal. Spal kratke useky hodinu, hodinu a pul, behem kterych jsem nestihala usnout, a kdyz ano, budily nas klasicke nemocnicni veci jako vizita, uklid, jidlo, sklizeni jidla apod., porad dokola. Az doma jsme se vic napojili na sebe, travili jsme spoustu casu v posteli nebo na prochazkach. Priblizne od konce sestinedeli jsem vytahla nositko, to je v permanenci od prechodu z korby na sportak doted, protoze uz nema kocarek rad. Nosim porad (nebo manzel) a je to nejlepsi, miluju tu blizkost…