Napsaly o mně

Při masáži bříška, nejdřív krásný pocit péče a tepla od tebe, že mě někdo opečovává a věnuje mi svou pozornost a ja mohu zavrit oci a nemuset nic… pak kdyz uz jsme sly hloubeji tak jsem nejdriv znova procitila odchod male ze me, pak i vsechna “znasilneni” od byvalych, od spatneho zachazeni se mnou jako zenou, co jsem si nechala libit, protoze jsem myslela ze to tak je normalni, no chvili jsme byly fakt daleko… no a pak jsem se snazila procitit revizi, ale nejsem si jista, zda jsem tam byla ale od zacatku mam pocit, ze tam na me byli fakt setrni… no a stale uprostred briska pod pupkem mam bolavej pocit, jestli to je spoustec k temto tematum? Nevim…
A u satku jsem do toho sla s myslenkou pohrbeni vseho, co mi neslouzi, to bylo trefne… tve protapkavani a dotyk mi dal pocit bezpeci a lasky, i pocit nejistoty co prijde kdyz odevdam kontrolu a necham se zavazat vlastne vubec nebyl desivy, i kdyz nekolik okamziku strachu tam bylo, ale to byla jen vzpominka na zazitek ze samanskeho bubnovani, kdy mi vyjela vzpominka jak me zaziva pohrbili v jame a zasypali kameny, nevim zda jsem ti to uz rikala nebo ne… a jinak jsem si popovidala s Elis, rikala mi, ze mi byla jen pruvodcem zpet sama k sobe. Abych dal pracovala sama na sobe a zhojila vsechny nase zenske liniove rany, ze jsem zase postupne propadavala do systemu a klasickeho shonu a ze jsem zapominala na sebe… coz je pravda zpetne… a ze i ona to, co potrebovala si tu s nami prozila… pak jsem jeste chvili mluvila se svymi strazci… a to je nejspis vse 🙂 dekuji ❤K. T. (Rebozo zavinování)

Naprosto uvolněná po mexickém rebozo rituálu, s úsměvem na rtech, spokojená na těle i na duši jsem se vrátila zpátky domů. Celý proces ve mě ještě doznívá v přítmí svíčky, ve vaně plné horké vody. Míšiny jemné ruce, to bylo první, co jsem vnímala. Hebké, teplé, vřelé. Každý její dotek se mi dostával pod kůži. Pohyby šátků, silné, přesto něžné. Uvolnění krční páteře je pro mě vždy na masáži vrcholem, u Míši to byl teprve začátek. Zavinutí ramen do šátku, tak pevné sevření, cítila jsem se klidná a v bezpečí. Vzpomněla jsem si na syna, když jsem ho jako miminko vázala do šátku a bála se, jestli mu je to sevření příjemné. Muselo být, teď to sama vím, a nemohu se dočkat, až stejný pocit blízkosti a bezpečí dopřeji i mému miminku, které teď nosím pod srdcem. Rozvolnění oblasti pánve pro mne bylo tak příjemné, až jsem měla chvíli pocit, že vůbec žádné bříško nemám, najednou bylo pryč, žádné napětí, žádný tlak, vůbec jsem ho nevnímala. Vrchol celého rituálu přišel nakonec, nohy. Tisíce kroků denně už v chodidlech pociťuji delší dobu a v kombinaci s mým nedobrým držením těla jsem tuto část rituálu vnímala skutečně jako ohňostroj blaha. Ten tlak, vyvýšená poloha nohou, pohyb ze strany na stranu. Miška přesně věděla, kam až nohy zvednout tak, aby to byla přesně trefa do černého. Zakončení originálním Míšiným způsobem v podobě písničky od TK zapadl do celého rituálu jako poslední dílek do skládačky. Poslední kapka do poháru, který se zavřenýma očima vychutnáváte a chcete ještě. Děkuji, že jsme oba mohli být součástí. Helena a Hynek (Rebozo masáž)

Na předpovídání kurz s Míšou jsem šla nervózní z toho, co očekávat. Ale hned na začátku to ze mě spadlo a věděla jsem, že to bude pěkné setkání. Míša mi vysvětlila vše potřebné okolo přirozeného porodu, co napsat do porodního plánu, jak zapojit tatínka a na co dát pozor v nemocnici. Neustále mě ujišťovala, že to zvládnu a musím si jít za tím, co chci! Byla to taková podpora na dálku, kterou mi i ona sama nabídla, kdykoliv by mě něco dalšího zajímalo nebo i při porodu. I po tomhle setkání jsem se více začala zajímat o přirozený porod a začínala se těšit na tento okamžik! Míša mi dodala sílu a opravdu jsem měla chvilky během porodu, kdy jsem si na ní vzpomněla a tu konkrétní radu. Byl to pěkný a pro mě užitečný kurz! Děkuji! EJ (Předporodní příprava)

Míša, dobrý den!

Až teď jsem se dostala k emailům:)
Moc moc krát děkuji za krásný mail, a za všetko co jste tam napsala. Těší mě, že podle Vás vedla jsem skvěle. Díky Vam mám s porodu krásné vzpomínky, i když v Motole se to trosku pokazilo. Ale teď si už na to ani nepamatuju. Pamatuji si jenom Vaši neocenitelnou pomoc během kontrakci, během porodu a po porodu. Bez Vás by jsem to nezvládla tak dobře. Všem do okola hovořím jak jsem šťastná že jsem Vás tam měla. Ešte jednou moc Vam děkuji za pomoc a účast u nejkrásnějšeho okamžiku mého života.
Teď jsme doma a užíváme si společné chvíle ve třech. Alanek je nádherný ❤️
Posílám par fotek a zdravím Vás,
Nech se vám daří!
Mějte se,
Tanya

Dobry den pani Michaela Jurasova. Dakujeme za neskutocny majl a este viac za vasu pomoc pri porode. Ste dokazali Tanyu krasne upokojit a pripravit na porod. Za to Vam nesmierne dakujeme. A budeme Vas odporucat. Majte sa krasne ste skvela! Tomas S.

Musela jsem si na Tebe zjevně počkat a potkat Tě až ve druhé půlce těhotenství, ale stálo to za to. Tvoje péče je tak jemná a krásná. I díky tomu, že jsi s námi byla při krásném zrození naší dcery jsem měla z porodu krásný zážitek, který si já i Maya poneseme celý život. A tím to nekončí. Tvoje včerejší podpora a vidět, jak si s Mayou rozumíš bylo překrásné. Myslím, že jsi anděl, akorát křídla máš schovaná. Tak ještě jednou obrovské díky. ❤ Nikola s Mayou.

Jsi naprosto úžasná. Strašně moc jsi mi včera pomohla!!! Neumím si to bez tebe představit, mám slzy v očích. Na konci už jsem nemohla, ale nikdy bych to nevzdala! Lucinka s Lucinkou.

Ve čtvrtek jsem opouštěla poradnu s jasným rozkazem. V pátek nástup do nemocnice, ale nebojte, jen vás ráno a večer napojíme na ctg, už jste 41+0, to už se musí sledovat. Pak bychom mohli zkusit třeba zátěžový test na oxytocin, uvidíme co to udělá (co by to asi udělalo tvl, proč neřekne rovnou, že zítra nástup na vyvolání?).

Odcházela jsem z nemocnice s pláčem, plakala po cestě domů, doma… Pomalu jsem všechny informace zpracovala a rozhodla se nenastoupit – v hlavě se mi opakovala slova doktorky “já vás nechci strašit, ale jedna maminka takhle nenastoupila, a to miminko porodila mrtvé…” a to vám pak zní v hlavě jen “mrtvé, mrtvé, mrtvé…”. A pak umřu já, a pak i manžel, možná následně i jeho rodina? Všechny výsledky doposud byly v pořádku, za celé těhotenství jsem neměla jediný problém. I ten den se malému dařilo na ctg, průtoky pupečníkem, plodovky dost, já tlak ukázkový, moč v pořádku… No rozhodnuto. Do nemocnice pouze tehdy, začnu-li rodit sama.

Šla jsem nakoupit, z nákupu na procházku lesem, večer jsem si udělala domácí svařáček, sedla jsem na míč, masírovala bradavky, skákala u toho na míči… Jelikož bolesti jsem měla už několik dni, asi i týdnů tak mi to nějak nepřišlo. S chlapem jsme si pustili výměnu manželek a vytuhli na gauči. Kolem půl jedné mě vzbudila bolest. „Hmm. Debilní gauč, jdu si lehnout do ložnice a zkusím ještě usnout.“ O pár minut později ta samá bolest. „Aha.. Asi se něco děje. Nebudu plašit, budu to počítat ale nechám ještě všechny spát“ (chlapa a mojí Míšu – porodní asistentku, která byla mimo jiné na prázdninách na horách). Počítala jsem si kontrakce, protože jsem čekala, že budou ze začátku tak po 20 minutách, jenže ono to začalo hned skoro po deseti… 00:46, 00:55, 01:01, 01:09, 1:15, 1:19.

Kontrakce krásně prodýchávám, a mezitím píšu Míše o mých vlnách. Dostala jsem doporučení napustit si vanu. Bože! Přírodní epidural. Je mi krásně, vlny/kontrakce přichází a odchází a já jsem dojatá a pláču, jak to tělo naprosto božsky pracuje a ví co má dělat. Pouštím si svojí relaxační hudbu, o které jsem snila ze mě bude doprovázet a uklidňovat. O hodinu později už kontrakce sílí tak, že nutí tlačit. Už to začíná, miminko chce ven. Píšu Míše, že už tlačím, že musíme jet- „změna plánu, nejezdi pro mě, já budím chlapa a sejdeme se rovnou v porodnici“. Jsme na cestě – chlap naprosto úžasný, klidný a s chladnou hlavou – kontrakce po minutě, už si pomáhám hlasem, těžko prodýchávám a já už fakt tlačím!

Kolem půl 6 ráno příjem, otevřená už na deset, chtějí zavést kanylu, kapat antibiotika (pozitivní GBS), zásadně odmítám, já už sakra tlačím!! Stojím opřená o stolek s ctg, odpovídám na debilní otázky, kdy jsem dostala svojí první menstruaci.. Jako proč??? Tlačím s kontrakcí, Míša pomáhá, masíruje kříž, tlačí na pánev, šeptá mi ať to pustím až dolů, ať to nedržím, ale mám blok. Stále mě nenechaly osprchovat a já se prostě necítím komfortně. Také ještě voda neodtekla, asistentka naléhá ze píchneme, ne ještě ne.. Čekáme. Stále nechce prasknout, ale já už cítím vak venku.. Nakonec svoluji k dirupci. Přesouváme se na cap, kde automaticky zabírám polohu na všech 4 a tlačím. Je to tak blízko. V 7:16 je venku. Ihned proběhl bonding, pláč, neskutečný pocit.. Necháváme dotepat pupečník a Míša ho následně přestihne. Porod placenty je už jen úleva. Malého dostává do náruče Míša a my jdeme zjistit rozsah poranění. Pár stehů je, i přes to, že se snažily chránit hráz a tím dosáhnout co nejmenšího rozsahu potrhaní.

Na prvorodičku celkem rychlý porod, hlavně skoro bezbolestný. Tím, že jsem si ho prožila doma v klidu, bez zásahu lékařů, bez stresu a strachu – to si myslím, že hrálo důležitou roli a pomohlo k tak rychlému otevření. Já se tomu doma vůbec nebránila, a věřím, že kdybych byla doma až do konce porodu, tak porodím mnohem dříve. I tak děkuji celému personálu v kadaňské nemocnici za jejich ochotu, trpělivost a dodržení porodního přání.

Za vše vděčím také svému přístupu, mému myšlení a neskutečné podpoře Míši. Hned od začátku jsem věděla, že má smysl mít doprovod nejen k porodu, ale celým průběhem těhotenství.

Tímto se loučím s bříškem, děkuji tělu jak to krásně celé zvládlo, a vítám tu nového človíčka.