Malvína 42+5

„Ráda pomůžu a rozšířím svůj příběh, abych dodala sílu ostatním. Sama jsem to hodně vyhledávala.“

„Mám dvě děti, Daniel se narodil 29.8.2017 (40+4) a Magdalena se narodila 28.4.2020 (42+5).
„Porod sám o sobě byl krásný a snad až příliš rychlý. Narozdíl od čekání na něj 🙂
Ráno v 8 jsem ještě byla na kontrolním monitoru, ale již cestou tam, kdy jsem ještě normálně řídila a jela sama, jsem si počítala kontrakce a měla jsem je cca po 10 min…ne však úplně pravidelně. Nicméně ráno jsem muži říkala, že dnes to bude.
Po všech poslíčcích a pocitech -dneska už-, které byly víc zbožným přáním, než realitou, jsem prostě věděla. Také to byl už druhý porod. Dojela jsem na monitor, natočili ho, doktorka zkontrolovala, promluvila mi do duše, že teda by bylo už fajn porodit (haha vážně?) a doporučila mi spuštění podpořit sexem doma s mužem (na to jsem skutečně neměla už pomyšlení), nutno říct, že s dotyčnou doktorkou jsem neměla moc pozitivní zkušenost, působila velmi necitlivě již od prvního setkání až po poslední na gynekologické ambulanci po propuštění.
Nabídla mi Hamilton,

odmítla jsem, stejně i vaginální vyšetření a nechala mě podepsat negativní reverz s indukcí.

Odjela jsem domů.
Už jsem byla přesvědčená, že rodím, ale usoudila jsem, že asi ne nějak hned, když na monitoru nic nepoznala. Doma jsem zabalila synovi k babičce, dohodli jsme se s mužem, že zůstane a nepojede do práce…bylo asi před devátou, když jsme volali mámě, aby přijela, přijela za cca 40 min, kdy jsem už měla kontrakce cca co tři minuty, možná častěji.
Byla jsme ve vaně, která mi narozdíl od porodu Daniela dobře nedělala, vlastně mi nepomáhalo nic než jen v kontrakci si kleknout.

 

S mámou jsme se jen vystřídali ve dveřích, do porodnice jsme jeli skutečně rychle, klečela jsem proti směru jízdy vepředu a jen se modlila, abychom dojeli…😊
Ještě cestou z auta jsem si musela kleknout a prodejchat konktrakci někde v keři před porodnicí 🤣 a pak to bylo šup šup… přijeli jsme v 10, malá se narodila asi 10:35…
Celý porod jsem byla na monitoru a na zádech, syna jsem v poslední fázi také rodila na zádech, takže mi to nevadilo, ale asi bych víc ocenila pozici v kleče, která pro mě byla nejvíc úlevnou.. nicméně ozvy miminka začaly nějak padat, takže monitor neodpojily za celou dobu a navíc jsem měla kapačku kvůli GBS pozitivitě (antibiotika samozřejmě nenakapaly za tu krátkou dobu a dcera nakonec kvůli infekci skončila od první noci na JIPu na čtyři dny).
Nejdřív mi chtěla PA pomoci a prasknout vodu, ale jak jsme již měli natrénováno z prvního porodu, můj muž to dovedl krásně oddálit, i když já jsem už chtěla, takže voda praskla sama. Dále kvůli padajícím ozvám chtěli dát Oxytocin… nejdřív jsem odmítla, potom se PA ozvala znova, že už dále čekat nemůže, tak jsem se naštvala a malou vytlačila. Tedy porod byl absolutně bez zásahů. A já jsem pyšná, že jsem to celé ustála.
Během rychlého porodu se mi udělal hematom na vnějším pysku… Který chvíli po porodu narostl do fakt velkých rozměrů, dostala jsem ihned po porodu cévku na čůrání (následně jsem si domů odvezla infekci močových cest, proto to setkání s doktorkou ještě na ambulanci po propuštění) a nebyla jsem schopná chodit natož se starat o dceru. Fakt ne. Proto ona strávila vlastně hodně beze mě… první noc ji pak převezli na tu JIP, kam jsem druhý den od poledne začala chodit na kojení…i přes moje fakt velké utrpení, protože jsem se tři dny nosila i s tou cévkou a obecně dost velkou bolestí z hematomu.
Malou jsem u sebe měla až pátou a poslední noc v porodnici.
Takže porod vyvolávaný nebyl. Ustála jsem to.
Jinak bych neudělala jinak nic.
Jsem ráda, že jsem rodila v porodnici, doma pokud by došlo ke stejným komplikacím, by to mohlo dopadnout jinak.
Oddělení po porodu mě trápilo hodně, ale věřila jsem, že jsem vybojovala mnohem mnohem víc svobodným porodem, který si řídila od začátku do konce holčička sama.
Ostatní ženy bych chtěla podpořit, aby si stály za svými právy a taky to sem tam na nějaké diskusi dělám 🙂 i když vím, jak šíleně těžké to je. Věřit si, věřit napojení na miminko… A netuším, zda bych to jako prvorodička zvládla…
I já jsem byla s přístupem Bulovky velice spokojená. PA se ptala proč tak pozdě rodím a já, že jsem se tak rozhodla a ona říkala jasně, nechtěla jste, abychom Vám to zkazili 🙂 to mě podpořilo velmi.
 Vyvolávaný porod by jistě nadělal mnohem větší paseku a dost možná bychom byly po například císaři také oddělené…takhle celý porod byl dle mého přání…i poporodní bonding, ošetření, čas s tatínkem… přála bych si i ostatní ženy podpořit, které si tím procházejí…
Byla jsem ve spojení s několika během toho týdne a bylo to pro mě neskutečně povzbuzující…
Příběhy jiných žen jsem vyloženě hltala, stejně jako horory z vyvolávání, které mě přesvědčovaly v tom, že tohle nikdy.

 

Byl! Všechno bylo po porodu dle plánu. Pak ji odvezli na novorozenecké, to na Bulovce tak dělají 🤯😩😖 a mě na pokoj.
A řekli mi, že dítě mi dají, až si pro něj dojdu… takže jsem se zvedla a málem sebou sekla.. tudíž jsem volala muži a bulela jsem, že je tam sama…a měla jsem obří výčitky.. jenže pak jsem teprve pochopila, jak jsem na tom já. A rozhodla se, že teď se musím dát dokupy.
Odpoledne přivezli miminka a byla instruktáž, malá spinkala…musela jsem ji nechat odvézt, nepostavila jsem se na nohy…a večer ji přivezli, kojila jsem a zase ji nechala odvézt…trhalo mi to ovšem srdce.
To byla síla.
A ráno přišla doktorka, že ji v noci museli dát na JIP, že zvracela a potřebovala kyslík. A to byla na jipu tedy od středy brzy ráno až do soboty, kdy jsem ji už dostala i přes noc a v neděli jsme šli domů.
Nasadili ji antibiotika pouze klinicky, v hlavě a ruce měla kanylku  a pak testy potvrdili toho streptokoka.
Byla veliká, v inkubatoru byla jen asi půl dne, ale pak tam zůstávala, i když nebyla k ničemu už připojená.
Nestihla ani první dávka.. kapalo to sotva 15 min… možná kdybych tam už v těch osm co jsem byla na kontrole zůstala…ale jak ta doktorka nic neviděla na monitoru, tak jsem předpokládala, že tak rychlé to nebude a hlavně mi někdo říkal, že tak důležité, abych antibiotika měla já není.. že je pak dají miminku a hotovo, tak jsem si to představovala jen jako nějaký jeden úkon a prevenci..ani jsem netušila, že to musí mně kapat tak dlouho…no a ona měla bohužel tu smůlu, že to skutečně chytla.
V obou případech bych si tu vodu nechala píchnout a přitom stačilo počkat pár minut.
To tam musíš napsat, jak mě dovedl v obou případech podpořit
… navíc, kdyby nebylo jeho podpory, určitě bych si to nechala vyvolat 🙁
Proto, co dělá Martin je podle mě tisíckrát důležitější než všechny předporodní přípravy v porodnicích…jak mám dýchat jsem nevěděla než na to došlo 😃
Můj muž si sedl na hodinu s Martinem, ten mu to napovídal, on si dělal poznámky ❤️🙏 a fakt byl nejlepší… úplně vzorovej.
U prvního se dokonce nacpal i na příjem, kam ho pustit nechtěli, a díky bohu za to..na monitoru jsem zvracela, podal mi alespoň odpadkový koš…o jednu stresovou situaci (a poblitý břicho) míň.
U druhého jsem už byla poučena, odpovědi na ty děsně důležitý otázky typu kde bydlí moje babička a kolikátku mám nohu jsem na doktorku jen štěkala a nevěnovala tomu moc pozornosti.
Ale to je fakt neuvěřitelně zbytečné… všechno mají v papírech!!!