„Ráda pomůžu a rozšířím svůj příběh, abych dodala sílu ostatním. Sama jsem to hodně vyhledávala.“
Myslím, že tomu celému byl na vině můj stres.
Díky němu jsem nakonec porodila tak, jak jsem porodila.
„Nakonec jsem neporodila a zákaz otců zrušili. Jenže to bylo ve čtvrtek a já na pondělí měla naplánován příjem a indukci.
Začal další boj. Že nechci indukci jsem věděla a nebyla o tom debata.“
Všichni mě podpořili, především samozřejmě můj muž 
„S Martinem jsme se dohodli, jak bude můj příjem probíhat. Příjem jsem odmítla a dohodli jsme se na posunutí (ale pouze o jeden den, to jsem hned v ordinaci věděla, že mi nestačí).“
„Udělali mi monitor, dítě bylo naprosto v pořádku, vaginální vyšetření jsem odmítla (již jednou předtím na poradně) a šla domů. Byla jsem 41+4. Dokonce, jak jsem byla tak vystresovaná, nechala jsem tam těhotenskou průkazku, pro kterou jsem pak poslala chlapa…sama jsem tam už nechtěla.“
„Hned z porodnice jsem šla na kranio k dule a netrvalo dlouho a rozhodla jsem se, že do té porodnice přijdu, až budu rodit. Martin mi sice říkal, ať tam přijdu třeba o den později, než jsme dohodnutí, ale už jsem nechtěla, věděla jsem, že by to bylo víc stresu než přínosu.“
„Dohodl mi tedy ještě kontrolu a u PA Natálie Sedlické doma (ve středu, 41+6), která mi udělala akupresuru, miminko poslechla, prohmátla a uklidnila mě, že je skutečně v pořádku. Další kontrola žádná nebyla v plánu, ale sama jsem si dala termín, že pokud do pondělí neporodím, pojedu s mužem do Podolí a budu vyžadovat kontrolu, nikoliv indukci. Během té doby jsem byla podruhé na akupunktuře a vyzkoušela vše od vaginální napářky po pálivé jídlo.“
Jediné co jsem nechtěla zkusit byl ricinový koktejl.
„To bylo v plánu pouze v předvečer indukce, pokud by to již nešlo jinak. A šlo.
Nicméně neporodila jsem do pondělí, a tak jsme se dohodli, že v poledne pojedeme do Podolí ( syna jsem tam rodila a byla jsem fakt spokojená s přirozeným porodem). Ráno mi ale volal Martin, že mi už dohodl, abych přijela na Bulovku (spolupracují na porodních apartmánech a má dobrý vztah s prof. Zikanem), že mi se Zikanem dohodl, že mě přijmou a nebudou nutit do vyvolání. Ale že mě nejspíš hospitalizují a budou kontrolovat. Hospitalizovat jsem nechtěla, ale zdálo se to jako jediná možnost, a tak jsme jeli.“
„Na příjmu byl úžasný Mudr. Matěcha, který nejen že mě uklidnil, že dítě je v pořádku (po pěti dnech bez kontroly už jsem byla dost nervózní), ale i že se do porodních cest vejde, a že mu bude stačit, abych každé ráno přijela na monitor a dále jsem se soustředila na přivolání porodu. To byl pro mě sen.“
„Poučil mě, řekl mi rizika, to ano, ale velice citlivě, nestrašil mě, ani nevyhrožoval, prostě naprosto respektoval mé přání.“ Což je v českém porodnictví fakt rarita.
A tak jsem se uklidnila.
… a druhý den porodila.
Nabídla mi Hamilton,
odmítla jsem, stejně i vaginální vyšetření a nechala mě podepsat negativní reverz s indukcí.
Odjela jsem domů.
Byla jsme ve vaně, která mi narozdíl od porodu Daniela dobře nedělala, vlastně mi nepomáhalo nic než jen v kontrakci si kleknout.
a pak to bylo šup šup… přijeli jsme v 10, malá se narodila asi 10:35…Nejdřív mi chtěla PA pomoci a prasknout vodu, ale jak jsme již měli natrénováno z prvního porodu, můj muž to dovedl krásně oddálit, i když já jsem už chtěla, takže voda praskla sama. Dále kvůli padajícím ozvám chtěli dát Oxytocin… nejdřív jsem odmítla, potom se PA ozvala znova, že už dále čekat nemůže, tak jsem se naštvala a malou vytlačila. Tedy porod byl absolutně bez zásahů. A já jsem pyšná, že jsem to celé ustála.
Ostatní ženy bych chtěla podpořit, aby si stály za svými právy a taky to sem tam na nějaké diskusi dělám i když vím, jak šíleně těžké to je. Věřit si, věřit napojení na miminko… A netuším, zda bych to jako prvorodička zvládla…
to mě podpořilo velmi.Příběhy jiných žen jsem vyloženě hltala, stejně jako horory z vyvolávání, které mě přesvědčovaly v tom, že tohle nikdy.
a mě na pokoj.
a fakt byl nejlepší… úplně vzorovej.
Mou vášní a zároveň posláním je pomáhat ženám, které se rozhodly převzít svou zodpovědnost za svůj porod do svých rukou.
Několik let se věnuji tématu mateřství, pomáhám ženám k sebedůvěře a uvěřit jim ve vlastní sílu.